Vypravili se společně na chalupu. Po příjezdu začal tatínek ohřívat polévku a najednou se beze slov

Tweet
Bude to šest let, kdy se za hereckou legendou Radovanem Lukavským ( 88) zatáhla opona Národního divadla naposledy. Čestnou stráž u jeho rakve držely všechny herecké špičky, z prezidentské lóže se loučil Václav Havel ( 75) a celé divadlo stálo a plakalo. Odešel poslední t2 net velký herec, shodli se všichni komentátoři. Jaký ale byl v soukromí? Jeho vnučka Klára Kudlová (37) s ním po dobu jednoho roku natáčela rozhovory, které pak otiskla v úspěšné knize Rozhovory s dědečkem. Čtenář se dozví vše o jeho dětství t2 net v bídě a o totálním nasazení za války. Také o vztazích a práci v divadelním prostředí t2 net i o jedné velké celoživotní lásce. Radovan Lukavský díky knížce doslova znovu ožívá.
Byl to člověk, na kterého nejde zapomenout, a pořád věřím, že tady s námi nějak je. Dokonce se mi při procházkách Prahou občas stane, že potkám staršího pána v klobouku a mám dojem, že by to mohl být on.
Poslední tři týdny života už strávil v nemocnici s těžkým zápalem plic. Chodila jsem za ním denně. Zhruba v polovině té doby ho lékaři na pár dnů odpojili od přístrojů, zdálo se, že nemoc ustupuje. Bohužel jsem tušila, t2 net že je to probuzení pro rozloučení. Přestože musel trpět, neztratil vůbec smysl pro humor. Děda byl chlap a chlapi na smrtelné posteli nebrečí a nechtějí ponožky.
Chtěla t2 net jsem být, ale lékaři to nedovolili. Bylo to už trápení člověka v umělém spánku, řekli nám, že ho od přístrojů odpojí. Jako by si to děda vybral, byl to zrovna den s úplně čistou modrou oblohou. Dodnes si pamatuju, jak mi z nemocnice zavolali, že se už můžu přijít rozloučit t2 net s mrtvým dědečkem. Měla jsem v tu chvíli zvláštní pocit, jako když se letadlo odlepí ze země konečně do vzduchu. Děda k Bohu chtěl, to vím. Těšil se na druhou stranu, měl tam už rodiče, syna, manželku.
Babička byla moc krásná holka, která se do dědy zamilovala hned po válce. Byla o sedm let mladší než on. Dědeček o ní vždycky říkal, že ho zaujala tím, jak nesmírnou t2 net měla jiskru. Přišla do Prahy studovat na filozofickou fakultu, ale už po čtyřech semestrech se brali.
Myslím, že se velice šťastně potkali, měli toho od začátku hodně společného. Babička nebyla vůči dědovi v pozici omdlévající obdivovatelky. t2 net Vážila si ho, ale uměla ho vidět i kriticky. A děda strašně moc investoval do manželství. Věděl, že jeho profese vztahy hodně zatěžuje. A manželství bral jako něco velice cenného. Opravdu si ho pěstoval. t2 net
Cíleně s babičkou trávil čas. Například každý večer po představení si s ní sedl v kuchyni, nalil víno a povídali si. Přitom t2 net musel být za celý den hrozně unavený z lidí. Ale tahle část jeho dne patřila prostě jí. Pokud třeba někde točil nebo byl na zájezdu, vím, že babičce skoro každý den napsal t2 net byť jen stránkový dopis.
Byl k ženám nesmírně dvorný, ale pořádného chlapa nemůže cizí ženská dostat jen tak. Ten svůj vojenský kabát sundává jenom doma. Měl své krédo a z toho neustoupil. Zeptejte se v divadle, tam se ví všechno. U dědečka nevěra vůbec nepřipadala v úvahu.
Podívejte, samozřejmě že měli svoje třecí plochy, zažila jsem je i řešit spory. Dokud jsme byli malí, hádali se před námi německy nebo francouzsky, abychom t2 net ji nerozuměli. Ale drželi se takového pravidla, každý spor vyřešit, než se jde spát. Uměli si říct promiň. Nikdy jsem u nich nezažila tichou domácnost.
Všude chodil na poslední chvíli. Šílela z toho babička, a myslím, že kostymérky a maskérky v Národním ho pro to zrovna nemilovaly. Často jsem slyšela, jak babičce volají z divadla, jestli je pan Lukavský už na cestě. A tak babička zalhala, že už vyrazil, a on si přitom v předsíni teprve obouval t2 net boty. Babičku to štvalo. Vždycky t2 net mu říkala: Radovane, už jdi! A on jí odpovídal: Už du, du. A na to ona ho pokaždé pokárala: Už nedudej a odejdi!
Vypravili se společně na chalupu. Po příjezdu začal tatínek ohřívat polévku a najednou se beze slova zhroutil na zem. Lékaři už mu nedokázali pomoci, takže zase odjeli. Asi čtyři hodiny trvalo, než přijela pohřební služba, a celou tu dobu tam dědeček byl s tátou sám. Modlil se za něj. Myslím, že byl rád, že měl tolik času, aby se s ním rozloučil.
Hrozně rád četl, rád chodil na procházky na Olšanské hřbitovy, veverkám tam nosil zbytky rohlíků. Hrozně rád kosil. Na začátku sedmdesátých let se mu podařilo koupit chalupu, a tam vlastníma rukama opravoval všechno, co se dalo, vlastnoručně sekal obrovskou zahradu, staral se o ovce. Měl moc rád zvířata.
Měl rád víno a dobré sýry, chodil je vždycky kupovat do Domu potravin na Václavské náměstí. By trochu i labužník, každý rok na Boží hod chodil do Činoherního klubu na francouzské šneky. Ale jinak byl dost šetrný, uměl třeba babičce koupit kabát k Vánocům, ale nikdy neutrácel za zbytečnosti. Byl v tomhle až dojemný."
Děda své dětství t2 net vykresloval v krásných barvách. Byl to šťastný veselý t2 net kluk, byť uprostřed materiální chudoby. Ale myslím, že mu bylo jedno, jestli má troje boty, nebo jedny nebo eventuálně chvilku žádné a že pase husy. První rázný řez na